51. ročník MJŠ: sobota 8. června 2019

► Reportáž z MJŠ 2015: 35 km v nohách!

13. června 2015 v 19:12 | Filda |  MJŠ 2015
PO ROCE OPĚT NA STARTU!
Rok se s rokem sešel, prosluněný červen se chopil moci a o své druhé sobotě přivítal již sedmačtyřicátý ročník proslulého újezdského turistického pochodu - Memoriálu Jaroslava Švarce, jenž vzdává hold statečnému odbojáři a místnímu rodákovi. Jde o nejstarší dosud trvající turistickou akci v našem kraji.

VÝZVA PRO ČTENÁŘE - POKUD JSTE SE MJŠ ZÚČASTNILI, ZANECHTE NĚJAKÝ VZKAZ O TOM, JAK SE VÁM POCHOD LÍBIL, KOLIK JSTE ŠLI KILOMETRŮ NEBO JAK JSTE BYLI SPOKOJENI S ORGANIZACÍ.
PIŠTE >>ZDE<< DÍKY VŠEM! Mrkající


Účastníci se dnes v rámci pochodu mohli naposledy vypravit na Fidlův kopec, nejvyšší vrchol Oderských vrchů. Akce "Vystup na svůj vrchol", které je MJŠ součástí, totiž letos pravděpodobně končí (existují sice úvahy o jejím prodloužení, ale zatím to není oficiální). Příští rok tedy počítáme s navrácením tras do podoby před rokem 2013 (mimo Fidlův kopec). Již tradičně byl Memoriál vybrán do projektu KČT "Dvoustovka".

ÚČAST VÝRAZNĚJI KLESLA
47. ročník MJŠ bohužel nepřivítal slibný počet zájemců. Akce se zúčastnilo 283 turistů (o 88 méně než vloni), což je i z hlediska historických statistik podprůměrný výsledek. Stále vítězí nejkratší vzdálenosti, na 6km a 17km trasu se vydalo 72 % všech zúčastněných. Tabulku s účastmi a rekordy (nově i s porovnáním čísle z minulého ročníku!) naleznete na konci této reportáže.


PRVNÍ KILOMETRY
Úderem tři čtvrtě na osm ráno jsem nachystán na startu plně připraven na pětatřicetikilometrovou trasu, již letos zkouším vůbec poprvé. Společně s přáteli se zapisujeme a vyrážíme vstříc pěknému turistickému dni.
Jak je zvykem, první část pochodu vede malebným městysem Velký Újezd, z nějž se trasy 17, 25, 35 a 50 km vydávají severním směrem k lesu, kde začíná vojenský újezd Libavá, zatímco trasa 6km pokračuje k věži mobilního operátora a dále taktéž prostředím lesa až ke své jediné kontrole "K4 - Kyjanice", odkud se vrací zpátky.

↑ STARTOVNÍ FOTOGRAFIE NAŠÍ PARTY ↑

Vstupujeme do vojenského prostoru (kam je obvykle vstup zakázán, MJŠ má zvláštní povolení), ve stínu lesa už se jde o poznání příjemněji. Procházíme kolem studánky a po zpevněné lesní cestě dorážíme k první kontrole "K1 - Mezihoří" (4,5 km; 8.39 hod; 54 min na cestě). Obdržíme první razítko a vykračujeme dále. Lesní cesta přechází v nezpevněnou část, jež se po pár kilometrech mění v pěšinu na louce tvořící úbočí nejvyššího vrcholu v okolí (680 m. n. m). Slunce začíná pálit čím dál více. Docházíme ke druhé kontrole "K2 - Fidlův kopec" (7 km; 9.10 hod; 1h 25min na cestě). Zde dostáváme další razítko a směle si to razíme z kopce dolů k dalšímu významnému bodu - pramenu řeky Odry. Tady není přímo kontrola, ale my v příhodném posezení odpočíváme posilňujíce se svačinou.

ZÚČASTNILI JSTE SE LETOŠNÍHO MJŠ? PŘISPĚJTE SVÝM ZÁŽITKEM! >>ZDE<<


↑ PRVNÍ A DRUHÁ KONTROLA (MEZIHOŘÍ a FIDLŮV KOPEC) ↑

KOZLOV - RANOŠOV - SLAVKOV
Od pramene Odry pokračujeme po červené turistické značce, která nyní opouští prostory lesa a my se tak opět dostáváme pod přímé sluneční paprsky. Ty nás ale nezastaví při cestě do obce Kozlov, kde navštěvujeme místní pohostinství a dáváme si kofolu a nanuk. Po krátké pauze se zvedáme a pokračujeme dále skrz vesnici. Na jejím konci zatáčíme nepatrným stoupáním kolem starého hřbitova až do zaniklého Ranošova. Zde se nachází další kontrola "K3 - Nad Ranošovem" (12,5 km; 10.42 hod; 2h 57min na cestě), kde se loučíme se 17km trasou, ta pokračuje po červené značce kolem pomníku Zákřovský Žalov a dále přes Kyjanice do Velkého Újezdu, kde svou cestu završuje.


↑ PAMÁTNÍK ZÁKŘOVSKÝ ŽALOV ↑

My ostatní však pokračujeme dále, pro změnu po zelené turistické značce pěkným údolím kolem rybníků. Za chvíli nás opět začnou obklopovat stromy a po chvíli z asfaltové cesty odbočujeme na lesní pěšinu, která nás krátkým stoupáním vynese k obci Slavkov. Zde nás trochu zaskočilo oplocení areálu, které je tu vystavěno nově. Stačilo ale pokračovat po značce, jež nás zavedla na náves. Tady nás čeká další kontrola "K5 - Slavkov" (15 km; 11.14; 3h 29min na cestě). Tato kontrola je pro nás bohužel kontrolou poslední, ačkoliv máme ještě více jak polovinu trasy před sebou.


↑ TŘETÍ A PÁTÁ KONTROLA (NAD RANOŠOVEM a SLAVKOV) ↑

SLAVKOV - BOHUSLÁVKY
Turisté jdoucí 25km trasu od Slavkova putují lesem do Staměřic a odtud kolem rychlostní silnice zpět do Újezda, zatímco my se vydáváme dále po zelené značce. Tento úsek je pro mě novinkou, doposud jsem si troufl maximálně na pětadvacítku. Po příjemné asfaltce, jež vede pro nás příhodně z kopce dolů, docházíme k rozcestí "Rozsoší", kde nás opouští i nejdelší trasa - úctyhodných 50 kilometrů pokračuje ještě dál, do Podhoří. Čeká je ještě poslední kontrola "K6 - V Pekle". Ještě na pár kilometrů se však s nejvytrvalejšími turisty spojíme - v osadě Lipnická myslivna (18 km; 11.48 hod; 4hod 3min na cestě), popřípadě až v Bohuslávkách (jsou dvě možnosti výběru trasy z poslední kontroly, ta druhá vede po silnici pro případ blátivého terénu, což v dnešním počasí nehrozilo...). V tomto úseku jsme potkali pouze skupinku tří turistů- ještě jednou zdravím kolegu Pochodníka Mrkající. Setkali jsme se u studánky poblíž Bohuslávek, kde jsme si chvilku odpočinuli.


↑ STUDÁNKA U BOHUSLÁVEK ↑

DOLNÍ ÚJEZD - SKOKY - VESELÍČKO - STAMĚŘICE
Kolem rychlostní silnice obkružujeme Dolní Újezd - dvakrát přecházíme most, mezi tím putujeme alespoň chvíli lesem. Pak se ale dostáváme na velmi dlouhý úsek bez stínu, cesta do obce Skoky a dále ovocným sadem je kvůli úmornému horku velmi náročná. Nicméně jsme ji přečkali a ocitáme se zase ve stínu lesa, před námi se odkryl pomník padlým z válečných let na začátku 19. století (cca 27 km; 13.57 hod; 6hod 12min na cestě).


↑ U POMNÍKU ↑

Jestli někde vyloženě chybí kontrola, tak je to právě u Veselíčka - druhé rozdělení 35km a 50km trasy zde totiž nikdo "nehlídá" (jak už jsem psal nesčetněkrát - netvrdím, že by to bylo potřeba /snad by si trasu nikdo úmyslně nezkrátil/, ale kontroly k turistickým pochodům prostě patří a jsou příjemným zpestřením, zvláště pokud jdete opravdu dlouhý úsek - a 25 km bez kontroly je věru dost). U rozcestí "Rybníky" pokračujeme po žluté značce, která končí ve Staměřicích.


↑ CESTA DO STAMĚŘIC ↑


POSLEDNÍ KILOMETRY
Ve staměřickém motorestu Moravanka byla nutná zastávka na kofolu, sluníčko nám vzalo poslední zbytky energie. Díky osvěžení jsme ale nabrali síly na poslední, cílový úsek. Napojujeme se na nám známou pětadvacítku a pod mosty a podél rychlostní silnicie dojdeme do Velkého Újezdu. Stačí už je projít městysem a dostat se do kýženého cíle. Zvládli jsme to za 8 hodin a 5 minut! 35 kilometrů v nohách je za námi, na únavě a vyčerpání je to znát, ale dobrý pocit to jednoznačně přebíjí. Nyní nás čeká už jen slavnostní zakončení, totiž pověšení medaile na krk a obdržení pamětního listu. Loučíme se tak s dalším parádním ročníkem Memoriálu Jaroslava Švarce.


↑ CÍLOVÁ ROVINKA ↑

► VÍCE FOTEK Z LETOŠNÍHO ROČNÍKU NALEZNETE V GALERII

ZHODNOCENÍ
Již pojedenácté se účastním MJŠ a každý rok jsem nadmíru spokojen s organizací i celkovou atmosférou. Jsem rád, že jsem měl konečně tu čest vyrazit na 35km trasu a doufám, že v budoucnu pokořím i nejdelší vzdálenost (třeba při příležitosti 50. ročníku bych mohl vyrazit na 50 km Usmívající se).
Nejvíce vděčný jsem za pěknou medaili, ta je nedílnou součástí MJŠ už od pradávna. Před dvěma týdny jsem se účastnil Putování za loštickým tvarůžkem, a i když se mi i tento pochod také velmi líbil a byl skvěle zorganizovaný, olomoucký syreček nenahradí věcnou vzpomínku, kterou je medaile. Proto jsem rád, že MJŠ se této tradice stále drží. Letos jsem získal už svůj třicátý kousek do sbírky - kompletní sbírku mých medailí si můžete prohlédnout >>ZDE<<


Popis tras doplněný mapou i vlastní značení v průběhu trasy byly v pořádku, nezaznamenal jsem žádná bloudění turistů (pokud jste se někde náhodou ztratili, dejte vědět do komentářů). Prostředí tras, jimiž se putuje, je moc hezké, zvláště pak jedinečná procházka po vojenském újezdu Libavá nebo kolem rybníků v okolí Veselíčka.I když se účastníte po několikáté, stále vám má tento kraj co nabídnout. Počasí dnes vyšlo až moc,trochu oblačnosti by sice neuškodilo, ale i místy úmorné horko jsme zdárně překonali. Jen škoda malé účasti, MJŠ by si určitě zasloužil více zájemců. Tak snad se to příští roky zase navýší! Mrkající
V cíli bylo připraveno občerstvení a možnost nákupu suvenýrů, včetně triček. Ještě chvíli jsme se zdrželi a vychutnali si poslední doušky skvělé atmosféry a pak už jsme se vypravili zpátky k autu. Až mě mrzí prostředí újezdského hřiště opouštět, ale vím, že se sem za rok zase vrátím. Děkuji všem organizátorům za další báječný ročník mého nejoblíbenějšího pochodu!

A JAK VY HODNOTÍTE LETOŠNÍ ROČNÍK? PODĚLTE SE V KOMENTÁŘÍCH! >>ZDE<<

A POKUD JSTE POŘÍDILI NĚJAKÉ FOTKY, RÁD JE UVÍTÁM NA EMAILU filkub@email.cz A ZAŘADÍM DO GALERIE Mrkající

STATISTIKY
Na závěr přikládám tabulku se záznamem účastí na jednotlivých trasách a rekordy v účastech:

statistiky:ROK 2015MINULÝ ROČNÍK
Celkový počet účastníků283371
Počet 50 km1012
Počet 35 km1113
Počet 25 km3043
Počet 17 km166204
Počet 6 km6899
Nejstarší mužBožetěch Hradský (1934)Josef Koudelka (1934)
Nejstarší ženaMilada Nezbybová (1940)Marie Grechová (1940)
Nejmladší mužOndřej Prudič (2012)Vítek Brlka (2014)
Nejmladší ženaKateřina Hovlasová (2015)Ema Široká (2014)
Nejvzdálenější mužTomáš Majer (Praha)Josef Zajac (Mikulov)
Nejvzdálenější ženaZuzana a Michaela Pašekovy (Praha)Ema a Vendula Široké (Praha)


Naše putování:

Délka trasy (naměřeno GPS)35 km (cca 38 km)
Start7.45
K1 - Mezihoří8.39
K2 - Fidlův kopec9.10
K3 - Nad Ranošovem10.42
K5 - Slavkov11.14
Bohuslávky (studánka)12.28
Veselíčko (lom)14.19
Staměřice (Moravanka)15.05
Cíl15.50

Pokud byste se rádi zde na blogu ještě zdrželi, neopomeňte následující rubriky:

GALERIE
HISTORIE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 14. června 2015 v 10:33 | Reagovat

Dali sme si 50 km. Paráda!
Velké díky organizátorům.

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 15. června 2015 v 8:14 | Reagovat

Pochod byl parádní. Šli jsme 50 km, sice další kontrola by bodla, nebo lepší značení, na každé křižovatce jsme studovali podrobný popis, kam jít, ale cesta, převážně lesem, byla fakt supr! Tak příští rok snad znovu :-)

3 Pochodnik Pochodnik | 15. června 2015 v 15:45 | Reagovat

Letošní počasí bylo velmi náročné, protože takové vedro při MJŠ nepamatuji.

Původně byla sice v plánu 50km trasa, ale s ohledem na předpověď počasí  a teplotu 25C ráno v 7:00 na startu na hřišti to nakonec vyhrála 35 km trasa.

Slovní popis a značení dobré pro kratší trasy, na těch delších (35km a 50km) mohl mít někdo potíže, ale když srovnám turistické značení s předchozími lety, tak došlo ke značnému zlepšení. Pro tak málo lidí nemá smysl delší trasy značit nějak podrobněji.

V úseku Ranošov->Slavkov konečně vysekané keře, které zakrývaly zelenou turistickou značku na stromu v místě, kde končí  rybník a kde se muselo uhnout z asfaltky doprava nahoru na Slavkov. V minulosti zde dost lidí pokračovalo po cestě a přidali si tak o pár stovek metrů navíc.

V úseku Dolní Újezd -> Skoky přemalováno pár značek na červené turistické trase. To samé platí o žluté turistické trase v úseku: Veselíčko-Pomník padlým => Rybníky rozcestí.

Veselíčko - Pomník padlým:
Oproti loňsku došlo k rekultivaci a úpravě jak pomníku tak jeho okolí (v rámci nově vybudované "Hraběnčiny naučné stezky" - reportáž v čase 16:25 - http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10253218159-zpravy-ve-23/215411023000524/).

Přibyly lavičky na sednutí a informační tabule, bohužel po odpadkových koších ani památky.

Pak od už klasicky po lesní cestě do Staměřic a odtud do cíle /samozřejmě po náležitém občerstvení v místním motorestu/.

Letos díky suchu šel přebrodit potok Říka pod mosty na Dubovici suchou nohou, takže odpadlo šplhání po stráni na most.

Jak už Filda zmínil, tak na nás narazili u studánky v Bohuslávkách. Tímto je všechny zdravím a doufám, že nedostali moc velký šok, poté co jsem je možná asi vylekal informací o následném výživném 5,5km úseku na přímém slunci s minimálním stínem vedoucím přes Skoky až na Veselíčko k Pomníku padlým a zde u památniku informací kolik km jim ještě zbývá do cíle.

Díky extrémnímu počasí tento ročník zůstane některým účastníkům pochodu navždy uložen hluboko v paměti.

Příští rok naviděnou na 48. ročníku.

4 Martina Martina | 16. června 2015 v 12:59 | Reagovat

Zúčastnili jsme se tak jako každý rok i letošního MJŠ 2015. Chodíme trasu na 17 km, která vede téměř celá lesem. Je to úžasná procházka. Jenom to počasí to s tím topením letos přehnalo. Ještě že jsme si mohli dát výborné občerstvení v hospodě na Kozlově. Snad nejhorší byly poslední metry ze Sušírny na hřiště ve Velkém Újezdě, to už nám bylo pěkně horko, ale o to příjemnější bylo osvěžení v podobě oroseného vychlazeného točeného piva v cíli pochodu. :-)

5 Zdeněk Zdeněk | 16. června 2015 v 15:27 | Reagovat

Letošní 50tku jsem šel po čtvrté. Poprvé roku 2012, když jsem se potřeboval „rozchodit“ na B7mičku. Tehdy se šlo přes Radíkov. Za Ranošovem nás došel jeden z pořadatelů, s kterým jsme došli až do cíle. Nic nenamítal, když jsem si chtěl vylézt na drahotušskou zříceninu s odůvodněním, že tamtudy jdu naposledy. Aby se přesvědčil, že značení není zmatečné, projel celou 50tku den před tím na kole. Začátkem tohoto roku to ale vypadalo, že budu mít po chození, protože jsem měl problémy s patou. Vrazil jsem do ní 3000 Kč a před dvěma měsíci otestoval z Loštic do Olomouce (33 km).
Letos jsem opět neodhadl čas a na start z Olomouce dojel na kole o půl hodiny později. Paní startérka sice mou přihlášku na 50 km zařadila mezi 35ky, ale na trasu jsem nakonec vyrazil se správným číslem krátce před sedmou. Až do Podhoří jsem šel zrychleným tempem, protože jsem netušil, jestli třítisícová pata nebude protestovat. Čas mi vylepšil zrychlený nadupaný 50tkář Jirka, který mě došel za Ranošovem. Jako ten obětavý činovník v roce 2012. Nechtěl jsem mu kazit čas, tak jsme si po pár metrech zamávali. Ale od kontroly ve Slavkově jsme šli společně až do Podhoří. Cestou jsme ještě stavěli na kolečka jednoho padlého motorkáře a od Podhoří šli opět každý svým tempem. Já to párkrát šel, takže do popisu trasy jsem se dívat nemusel. Ale Jirka vpředu se musel vracet, protože v tom úseku došla značkařům oranžová barva. Takže k Loučce jsme šli společně a dál na dohled od sebe. Pak šel ještě jednou proti mně, když minul zarostlé betonové jehlany. Počkal na mě u studánky. Oproti jiným ročníkům jsem zastavil a doplnil 2litrový camelbak, protože bylo příšerné horko. Opět jsme se rozloučili. Na kraji Dolního Újezdu jsem ho ještě viděl, jak prochází podjezdem směrem ke mně, tak jsem ho dálkově nasměroval nad tunel.
V třešňovém sadu jsem si uvědomil, že i když mám za sebou vzdálenost z Loštic do Olomouce, nohy mě sice bolí, ale ne tak strašně, jako tehdy před dvěma měsíci po těch 33 km. Dopřál jsem si tak 10 zralých třešní a normálním tempem pokračoval kolem vojenského hřbitova do cíle. U rybníků pod Veselíčkem jsem na chvíli zaváhal, zdali vpravo nebo rovně. Z popisu trasy jsem zjistil, že po žluté vpravo. Nějak se mi to nezdálo a četl dál. Nikde v dalším textu jsem ale nenašel Tršice, přes které trasa 50tky určitě vedla. Pak jsem zjistil, že paní startérka mě sice vypustila na správnou 50 km trasu, ale s 35 km popisem. Zmátlo mě, že po zelené se dostanu do nějaké Lhoty na Z. Ale pamatoval jsem si, že zelená vede přes Tršice a po chvíli jsem detaily staré známé trasy poznával. Za Svrčovem mě ještě jednou dohonil Jirka, kterého v třešňovém sadu poslala jedna dobrá duše k vojenskému hřbitovu zkratkou. Po upozornění na chyták před Tršicemi (zelená nejde po silnici) pak opět nabral své obvyklé tempo.
Závěr lesem pěšinami kolem vodních ploch s rozpláclými holkami byl příjemný, ale zdál se delší, než jsem si pamatoval z předchozích ročníků. Když jsem vyšel na silnici, tak jsem 200 m před sebou opět uviděl Jirku. Musel se cestou koupat s těmi holkami nebo dát pivo v hospodě na Baště. Čas v cíli jsem měl mírně pod 10 hodin, o hodinu horší, než loni. Vzhledem ke zpáteční cestě jsem chtěl nealko. Černý Citron nealko neměli, Svijany nepiji, zbýval jen Lobkovic. Chuť jsem si spravil až doma v Olomouci evropskou pivní hvězdou z Norimberku (litovelská 12tka).
Sobotu jsem neprožil zbytečně. Škoda jen, že účast rok od roku klesá. 7 km je asi pro většinu Velkoújezďanů nepřekonatelná vzdálenost. Každý je tady tak dlouho, dokud ho mají ostatní v povědomí. Jaroslav Švarc mohl v poklidu přežít protektorát, v závěru si zahrát na partyzány a po válce se stát komunistickým příživníkem. Rozhodl se jinak a my bychom dnes na to neměli zapomínat.

6 Turistka Turistka | 25. června 2015 v 14:02 | Reagovat

Ahoj Filo a ostatní účastníci,
letos jsem se v daném termínu nacházela mimo ČR a tak jsem se nemohla zúčastnit. Bohužel se mnou asi dalších 20 lidí, které zburcuji, zorganizuji a pak jdou. Ti však neměli žádný objektivní důvod nejít. Tvrdili sice, že beze mne jsou úplně ztracení a netrefí ani ne tak na trasách, ale do Velkého Újezda samotného. Jsem netušila, že zapříčíním částečný pokles účasti. Vtipný komentář Zdenka - pobavil mě a cítím s jeho patou - také vím, co je ostruha a naříznutá achilovka, ta z vlastní blbosti. Přesto chodím dál, 17.7. vylezu na Gerlach, alespoň doufám.

7 Filda Filda | E-mail | Web | 29. června 2015 v 14:27 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: [4]: [5]: [6]::
Děkuji všem za pěkné komentáře. Snad se na startu shledáme i za rok ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama